Na dovolenou je nárok po 4 odpracovaných týdnech (i ve zkušební době). Za každý týden, jen nárok na 1/52 z celkové dovolené. Minimální zákonná dovolená, jsou 4 týdny. Nárok na dovolenou, může být i za neschopenku, rodičovskou, apod. V roce 2024, bude nárok na dovolenou i dohody DPP a DPČ.
Po odpracování minimální doby (minimálně 4 týdny), mají všichni zaměstnanci nárok na dovolenou v zaměstnání (aktuálně se schvaluje i dovolená pro dohody DPP a DPČ).
Minimální roční dovolená, je stanovena zákoníkem práce na 4 týdny (v některých případech je to dokonce minimálně 5 nebo minimálně 8 týdnů dovolené).
Nárok na dovolenou, je i v případě, že pracujete jenom část roku (například v novém zaměstnání). Už po 4 týdnech, je nárok na poměrnou část dovolené.
Za každý odpracovaný týden, je nárok na 3 hodiny dovolené. Může to být i více (podle toho kolik je celková roční dovolená, a jaká je týdenní pracovní doba).
Na dovolenou, je nárok i ve zkušební době, po skončení mateřské nebo rodičovské, nebo i za neschopenku. V roce 2021, se změnily podmínky a výpočet dovolené. Nově je nárok na dovolenou v hodinách.
Minimální dovolená, je stanovená zákoníkem práce. Kromě minimální zákonné dovolené, může být nárok i na dodatkovou dovolenou (při práci ve ztížených podmínkách). Nebo vám může zaměstnavatel poskytnout i další dovolenou navíc (jako benefit).
Minimální dovolená 2023:
Za každý odpracovaný týden (násobek týdenní pracovní doby), je nárok na 1/52 z celkové roční dovolené.
Pro výpočet poměrné části dovolené, je podstatný celkový nárok na dovolenou za rok (4, 5, 8 týdnů nebo jiný počet). A dále hraje roli délka týdenní pracovní doby (například 40 hodin za týden, nebo jiný počet hodin).
Pro nárok na dovolenou, se může započítat i nemocenská, rodičovská, nebo i další překážky na straně zaměstnance (maximálně 20 týdnů za rok).
Minimální dovolená, je v zákoníku práce stanovena v týdnech (například 4 týdny dovolené – viz výše).
Celková doba dovolené, na kterou je v zaměstnání nárok, ale závisí i na tom, kolik hodin je týdenní pracovní doba (40 hodin, 38,5 hodiny, 37,5 hodiny, či jiná).
Nárok na 4 týdny dovolené:
Nárok na 5 týdnů dovolené:
Následné čerpání dovolené, je také v hodinách. Jeden den dovolené, tak může znamenat čerpání 8 hodin dovolené (u 12 hodinové směny, by to bylo 12 hodin dovolené, u 6 hodinové směny, by to bylo 6 hodin dovolené, atd.).
Pro výpočet poměrné části dovolené, je podstatný počet odpracovaných týdnů (počet násobků týdenní pracovní doby).
Za každý odpracovaný týden (tj. za každých 40 hodin, u 40ti hodinové týdenní pracovní doby), je nárok na 1/52 z celkové dovolené:
Při jiné týdenní pracovní době (např. 38,5 hodiny týdně, nebo 37,5 hodiny týdně, nebo u zkrácených úvazků – například 20 hodin týdně), bude výsledek výpočtu odlišný.
Nárok na dovolenou, vzniká i ve zkušební době. Na dovolenou je nárok, už po odpracování alespoň 4 týdnů. Už po prvním měsíci zkušební doby, je nárok na 13 hodin dovolené (při 4 týdnech a 40ti hodinách za týden).
Během zkušební doby, ale někteří zaměstnavatelé omezují možnost čerpat dovolenou. Je to jejich právo – o termínu čerpání dovolené, rozhoduje zaměstnavatel.
Často je možné dovolenou vybrat, až po skončení zkušební doby. Po 3 měsících ve zkušební době, může být nárok už na 40 hodin dovolené (tj., na 5 dní, resp. na celý týden dovolené).
Pro nárok na dovolenou, se může započítat i doba v pracovní neschopnosti (alespoň z části). Pokud máte v zaměstnání odpracováno alespoň 12 týdnů (v aktuálním kalendářním roce), tak se vám z neschopenky započítá až 20 týdnů.
Pokud byste například v dubnu museli na neschopenku (tj. za první 3 měsíce odpracujete 12 týdnů), a následně byli v pracovní neschopnosti po celý zbytek roku, přesto máte nárok na dovolenou.
Vycházelo by to na 32/52 z celkové dovolené, tj. na 99 hodin (při 4 týdnech a 40ti hodinách za týden).
O termínu dovolené, rozhoduje zaměstnavatel. Zákoník práce, přímo stanovuje povinnost, aby zaměstnavatel určil termíny čerpání dovolené tak, aby zaměstnanci stihli vybrat celou dovolenou před koncem roku.
Pro čerpání dovolené je několik omezení:
Běžná praxe ve firmách je ale taková, že o termínu dovolené rozhodují zpravidla zaměstnanci. Ti podávají návrhy, kdy by si chtěli vybrat dovolenou (zpravidla existuje nějaký rozpis dovolených, aby se všichni vystřídali).
Zaměstnavatel ale nemá povinnost, těmto návrhům vyhovět. Rozhodnutí je na něm – záleží na tom, jaké jsou provozní potřeby na personál, zastupitelnost, atd.
Zaměstnavatel má dokonce i právo, zrušit již schválenou dovolenou (při vážných provozních důvodech). Nebo zaměstnance i odvolat z dovolené, na kterou již odjel (pak ale zaměstnavatel platí náklady – za hotel, dopravu, apod.).
Podle aktuálních podmínek, není u dohody DPP a DPČ nárok na dovolenou (to ale nebrání tomu, aby byla dovolená dojednána i u dohody).
Od roku 2024, bude nárok na dovolenou i u dohody. Řeší to připravovaná novela zákoníku práce. Změn pro dohody bude v roce 2024 více.
Na dovolenou, bude u dohody nárok, po odpracování alespoň 80 hodin. Za každý 20 hodin, bude nárok na 1,54 hodiny dovolené. Podmínky pro čerpání dovolené nebo i pro proplacení dovolené budou stejné, jako u běžných zaměstnanců.