Maximální výživné může být 34 – 50% z čistého příjmu (podle počtu dětí), musí ale zůstat alespoň nezabavitelné minimum. Pro výpočet alimentů na dítě, je podstatný věk, počet dětí a kolik je čistý příjem rodiče. Soud může výživné zvýšit nebo i snížit.
Alimenty na dítě, je jedno z nepříjemných témat, která jsou spojena s rozvodem (nebo rozchodem). Jeden z rodičů má téměř vždy pocit, že platí příliš mnoho, a druhý zase že dostává na dítě příliš málo. Jen málokdy se povede domluvit výživné tak, aby byli spokojení oba.
V mnoho případech, není vzájemná dohoda po rozvodu vůbec možná, a výživné se musí řešit u soudu. Soudy při výpočtu výživného, vychází z podrobné metodiky, kterou zpracovalo ministerstvo spravedlnosti. Součástí je i tabulka doporučené výše výživného.
Soud ale při určení alimentů, zohledňuje i řadu individuálních faktorů – jaké jsou příjmy a majetkové poměry u obou rodičů. Kolik času věnuje rodič (který bude platit alimenty) péči o dítě. A soud pochopitelně musí zohlednit i to, aby platícímu rodič zůstalo dostatek peněz na živobytí.
Pro výpočet výživného (podle metodiky ministerstva spravedlnosti), je nutné zadat čistou mzdu rodiče, který bude platit alimenty.
Výživné se dále vypočítá podle toho, na kolik dětí se platí (na 1 až 4 dětí, resp. pro více dětí platí buď stejný výpočet, jako pro 4 děti, nebo soud musí stanovit výživné individuálně, s ohledem na finanční možnosti).
Při výpočtu alimentů, se zohledňuje věk dítěte (a jeho životní fáze). A roli hraje i doba, kterou tráví u druhého rodiče.
Alimenty na dítě | 1 dítě | 2 děti | 3 děti | 4 děti |
---|---|---|---|---|
Předškolní věk (0 – 5 roků) | 14% | 12% | 10% | 8% |
I. stupeň ZŠ (6 – 10 roků) | 16% | 14% | 12% | 10% |
II. stupeň ZŠ (11 – 15 roků) | 18% | 16% | 14% | 12% |
SŠ a vyšší vzdělávání (16 roků a více) | 20% | 18% | 16% | 14% |
Nic jako minimální alimenty, ale metodika ministerstva spravedlnosti neřeší. Pokud má rodič dostatečný příjem, pak je to výše uvedené procento z příjmu. Pokud je příjem nižší, tak je to stále uvedené procento, ale jenom z nízké částky.
Pokud by byl příjem velmi nízký, tak soud může stanovit jenom nějakou minimální „symbolickou“ částku. Často se jedná například o 100 Kč na dítě.
Je to sice „směšné“, ale pokud je druhý rodič dlouhodobě nezaměstnaný, nebo třeba ve výkonu trestu odnětí svobody, tak prostě není „kde brát“.
V předchozí tabulce je uvedeno, kolik procent z čisté mzdy (nebo z jiného čistého příjmu), by měly být alimenty na dítě.
Výpočet výživného ale není tak jednoduchý, že by se vzalo jenom uvedené procento. Roli hraje i to, jaké jsou finanční možnosti rodiče, který bude platit.
Pro výživné je stanovena maximální částka:
Při výpočtu výživného, provádí soud kontrolu, aby rodiči, který bude platit, zůstala adekvátní částka na živobytí. Musí mu zůstat 66% – 50% z čistého příjmu (podle počtu dětí) nebo nejméně nezabavitelné minimum.
Minimální částka, která musí zůstat po zaplacení alimentů, se vypočítá podobně jako nezabavitelné minimum při exekuci z důvodu přednostní pohledávky.
V roce 2023, vycházela tato minimální částka na 13 638 Kč + 1/3 z čisté výplaty. V roce 2024, dojde k mírnému snížení nezabavitelné částky, a nezabavitelné minimum bude 12 704,67 Kč + 1/3 z čisté mzdy.
To, že soud po rozvodu stanovil nějakou výši výživného, neznamená, že to tak platí už navždy.
S ohledem na to, jak se mění věk dítěte, celková ekonomická situace nebo majetkové poměry u obou rodičů, je možné žádat o zvýšení výživného.
Důvodem pro zvýšení může být například věk dítěte. Viz doporučující tabulka – soudy rozlišují 4 různé životní fáze. Když tedy dítě například začne chodit do školy, tak je možné požádat soud o zvýšení výživného.
Platí to ale i obráceně. Pokud u rodiče (kterému soud stanovil povinnost platit výživné), dojde k nějaké významnější změně v příjmech, tak je možné požádat soud, aby přehodnotil výši výživného.
Důvodem pro snížení alimentů může být například dlouhodobá nemoc (a s tím spojený pokles příjmu). Nebo ztráta zaměstnání, či změna firmy nebo jenom pozice ve firmě, která je spojená se snížením platu.
Pozor ale, že soudy hodnotí i to, jestli se rodič nevyhýbá povinnosti platit výživné, a jestli se záměrně vyhýbá práci (nebo jiné výdělečné činnosti).
Pokud by soud došel k závěru, že rodič s povinností platit alimenty na dítě, záměrně snižuje svoje příjmy tím, že pracuje na hůře placené pozici, tak to nemusí brát do úvahy a výživné nesníží.
Povinnost platit výživné na dítě, není přímo spojena s věkem na dítě.
Obecně platí, že vyživovací povinnost na dítě končí ve chvíli, kdy už je dítě schopné se samo uživit. Nebo ve chvíli, kdy uzavře manželství (pak má před vyživovací povinností rodičů, přednost vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely).